Beauceron - O plemeni
(čti boseron)
Beauceron je vyrovnaný, odvážný, sebevědomý, temperamentní, přesto dobře ovladatelný pes.
Hodí se pro aktivní lidi s "velkým srdcem a pevnou rukou". Díky svým povahovým vlastnostem
a fyzickým schopnostem je dobře použitelný jako pes hlídací, pastevecký, záchranářský,
i jako vynikající společník sportovně založených lidí. Používá se nejen k všestrannému
služebnímu výcviku, ale i ke speciálním účelům, jako je např. vyhledávání narkotik.
Hravě zvládá sportovní výcvik, mondioring, agility, canicros i jiné aktivity.
Umístění beaucerona - venku či v bytě?
Bouda pro beaucerona
Co je třeba pro uchovnění beaucerona
Historie
Umístění beaucerona - venku či v bytě?
Beauceron je ovčácký pes určený pro celodenní práci se stádem. Proto hravě zvládá pobyt
venku za každého počasí, zimní teploty pod -15°C a letní nad 30 °C. Je však nutné mu zajistit
celodenní přístup k čerstvé pitné vodě a možnost ukrýt se před přímým sluncem nebo naopak
deštěm a nepřízní počasí. Pokud se rozhodnete mít beaucerona v bytě, je potřeba mu zajistit
především dostatek pohybu venku a možnosti k vybití energie. Je dobré psovi vyčlenit nějaké
chladnější místo (např. v chodbě), kde rozdíly teplot, především v zimním období, nebudou
tak velké. Také je třeba mít na paměti, že beauceron je pes ovčácký (určený k celodenní
práci se svým pánem), ne pastevecký (určený k samostatnému střežení stád či majetku bez
větší vazby na pána). Pro dobrý psychický vývoj je třeba častý kontakt s pánem a jeho rodinou,
seznámení s okolním světem, dopravními prostředky, městským ruchem. Dobře socializovaný pes
je pak sebevědomý, vyrovnaný, neagresivní - prostě výborný člen a ochránce rodiny.
|
x |
|
Bouda pro beaucerona
Bouda pro psa by měla odpovídat jeho velikosti, neměla by být ani velká ani malá. Měla by mít předsíňku, aby lože, kde bude pes spát, bylo chráněno. Výška boudy cca 80-90 cm, ne více, nebo si pes boudu nezadýchá a tedy nevyhřeje. Stěny, podlaha i strop by měly být izolované. Vhodná je odklápěcí střecha kvůli úklidu. Vchod do vlastní boudy je na konci předsíňky, tak aby pes mohl pohodlně vejít. V zimě je dobré vstup do boudy, tedy do předsíňky, překrýt závěsem. V zimě je také dobré dát do boudy suchou slámu - pes se v ní dobře osuší a neprochladne. Měně vhodné jsou matrace nebo textilní podložky, které v zimě špatně vysychají a pes naopak leží v mokru.
Co je třeba pro uchovnění beaucerona
Pokud se rozhodnete vašeho pejska uchovnit, musíte splnit následující podmínky:
. Popisného svodu se účastní psi a feny ve věku od 15 měsíců. Na svodu hodnotí
psa delegovaný rozhodčí exteriéru a členové chovatelské komise. Psovi jsou zkontrolovány zuby,
paspárky, varlata (u samců), je popsán v postoji a v pohybu a je změřena jeho výška. Proto je třeba pejska na svod
připravit - naučit ho ukázat zuby, předvést se v klusu a také chvilku postát:-) Po celou
dobu je hodnocena také povaha psa, hravý projev není na závadu, pes by ale neměl
být bázlivý či agresivní. Na svod je třeba psa předem přihlásit dle propozic uvedených
ve zpravodaji Beauceron klubu nebo na klubových internetových stránkách.
RTG DKK je vyhodnocen rentgenového snímku kyčlí. Provádí se nejdříve ve věku 12 měsíců.
Majitel nechá psa zrentgenovat u veterináře, ten pošle snímek k vyhodnocení. Nejlepší možný
výsledek je 0/0 - negativní. Do chovu jsou zařazeni jedinci se RTG DKK max. 2/2. Přesný
postup je uveden ve zpravodaji Beauceron klubu nebo na klubových internetových stránkách.
Třídou dospělých se rozumí třída, do které jsou zařazováni psi od 15. měsíců (mezitřída,
otevřená, pracovní, vítězů či šampionů). Na výstavu je potřeba psa předem přihlásit podle
propozic daných pořadatelem výstavy. Pozor - uzávěrka přihlášek na mezinárodní a národní
výstavy bývá už 2 měsíce před jejím konáním. Pro uchovnění musí pes na výstavě získat ocenění
nejhůře "velmi dobrý", fena nejhůře "dobrá".
Povahového testu se může zúčastnit pes (fena) ve věku od 15 měsíců.
Na povahový testje opět třeba psa předem přihlásit dle propozic uvedených ve zpravodaji Beauceron klubu nebo
na klubových internetových stránkách. Tamtéž naleznete podrobný popist testu.
Po úspěšném splnění všech podmínek zašle majitel psa originál průkazu původu a kopie dokladů o splnění výstavy, RTG, povahovéo testu a popisného svodu poradci chovu, který zapíše chovnost do PP a vystaví kartu chovnosti podle zařazení do příslušné třídy.
| Třída | RTG DKK | Výstavní ocenění a pracovní ocenění | Povahový test | Popisný svod |
| I. Confirmé | Max. 2.stupně | musí získat jedno ocenění na jakékoli výstavě („v“ nebo „v.d.“) ve třídě dospělých | Nemusí absolvovat | ANO |
| II. Premier Choix | Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) | alespoň jedno ocenění na jakékoli výstavě („v“ nebo „v.d.“) ve třídě dospělých | Prospěl výborně (7-10) | ANO |
| III. Excellent | Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) |
Alespoň jedno ocenění na CAC-ové výstavě („v“) ve třídě dospělých
V nebo VD z CAC-ové výstavy, zkouška ZVV2, IPO2, T2, 2.stupeň Ring nebo Mondioring, ZPOP 2 (pasení) druhý stupeň záchranářských zkoušek dle národního či mezinárodního zkušebního řádu |
Prospěl výborně Nemusí absolvovat (7-10) |
ANO |
| IV.Recommandé | Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) | ANO | ||
| V.Elite B | Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) | ANO | ||
| VI.Elite A | Jedinec prostý dysplazie (max. 1.stupeně) | ANO |
Historie
První zvěst o starém francouzském pastýřském psu, který hlídal dobytek, ale zároveň mohl
být využit i jako lovecký pes na medvědy a kance, najdeme u Gastona Phoebuse, hraběte fe
Foix, který v roce 1387 popsal selského psa pod názvem „mastin“
V roce 1809 poprvé diferencuje abbé Rozier dvě plemena – psa z hor a psa z rovin.
Pes z rovin má za úkol hlídat ovce, pes z hor musel především odhánět divokou zvěř
od stáda. Pes z rovin byl lehčí, pohyblivější, pes z hor naopak silný a těžký,
byl schopen napadnout vlka a pevně ho přidržet.
|
Citace abbé Roziéra: „V rovinách a otevřené pahorkatině, kde se ovce celý den
pasou, je to“chien de Brie“, koho si pastýři chovají. Tento pes s krátkýma ušima a
horizontálně nebo přes hřbet přehozeným, někdy svěšeným ocasem, s dlouhou srstí po
celém těle a převládající černou barvou, byl zde velmi oblíben. Nebyla to ale jen
jeho krása, která ho činila oblíbeným, byla to též poslušnost a jeho pohyblivost.
Nelze uznat to, proč mu kupírují uši, ale dá se pochopit, proč je důležité, když
mu v šesti měsících vylámou špičáky, jestliže se stane ostrým. Jeho povinností
je přivést ovce k poslušnosti a to jenom svým hlasem, svými pohyby a ne kousáním.
Kdyby byl tichým psem, bylo by to též chybou. Na zalesněných údolích a
pastvinách je tady pes, který hlídá neustále i v noci všechny kouty a je připraven
kdykoliv se vrhnout na nenažraného vlka. K podpoře briarda použijí pastýři psa z hor
„matina“, mohutného a silného ochránce. Dobrý „matin“ je pozorný, odvážný a
schopný napadnout vlka, kterého chytne a přidrží na zemi. Tyto vlastnosti a
schopnosti má matin s tlustým, hustým kožichem, černýma očima a černým nosem,
zvláštní červené barvy, široké hrudi, silným krkem, silnými běhy a prsty na
nohách a tvrdými krátkými drápy. Výchova takového psa je úplně jiná než
u briarda. Matin je vychován pro boj.“
|
|
Jak již bylo napsáno, začátkem 19. století se začalo rozlišovat mezi lehkými
pastýřskými psy z rovin a silnými těžkými psy z horských oblastí. Oba druhy se rozlišily
charakterem, velikostí, barvou i druhem srsti. U příležitosti první výstavy psů v r. 1863
v Paříži bylo vystavováno 13 francouzských ovčáků. Někteří ovčáci měli na hlavě a na nohách
červené nebo žluté odznaky, podle nich se jim začalo říkat „Bas rouge“ (červená punčocha).
|
|
horský typ Chien Montagnard (Z P.Mégnin, „Pes a jeho plemena“, 1900)
Koncem 19. století zájem o tyto dobré hlídače stád ponenáhlu stoupal. Pro krátkosrsté psy byl zvolen název Chien de Berger de Beauce, pro dlouhosrsté Chien de Berger de Brie. Byly zpracovány první standardy a krátce na to založil E. Boulet „Club francais du Chien de Berger“(CFCB). Obě plemena šla v následujících letech víc a více od sebe. Chovatelé byli povinni nechat psy zapsat do plemenné knihy (LOF). Práce šla rychle kupředu. První světová válka zbrzdila vybudování chovu na delší dobu, ale po válce E. Boulet znovu obnovil původní klub. |
Jako cílevědomé chovatele „Bas rouge a poil court“ uvádí Siraudin Lerouxe, Leclerca,
Tribouleta a jiné. Tito chovatelé měli na všech výstavách v r. 1896/1897 se svými
Bas rouge veliké úspěchy. Jejich cílem bylo vyšlechtit psa, krátkosrstého ovčáka,
který všechna ostatní ovčácká plemena co do krásy i do výkonnosti předčí a který bude
držet krok s německým ovčákem. Vyvstalo podezření, že Francouzi ovčácké psy křížili s
německými dogami, aby byl pes větší, měl hladší a pohlednější luxusní postavu. Jestli
bylo toto křížení pravdivé, těžko říci. Pozdější literární údaje o tom mlčí.
|
Beauceron kolem roku 1800 (Kresba O.Mahler z „Le Chien“, 1941
Od svého založení organizuje klub „Francais du Chien de Berger“ pravidelné hodnocení psů. První se konalo v roce 1896 v Chartres a mělo za cíl zabránit tomu, aby ovčáčtí psi postupně ztráceli své dobré povahové vlastnosti, nutné pro práci s ovčími stády. Musí stádo hlídat, musí je vést kupředu anebo sehnat do kruhu, musí je odhánět od obdělaných kultur. K tomu se musí pastevečtí a honáčtí psi vychovat. První předpoklad pro čistou hlídací a zaháněcí práci je absolutní poslušnost. |
|
Po válce převzal Théodor Dretzen vedení klubu a v r. 1927 byl ustaven „Club des Amis de
Beauceron“. Ve stejném roce publikuje Siraudin svoji práci o beauceronovi. Tato kniha
byla dlouhá léta „biblí“ přátel beauceronů.
Rok co rok získéval robustní silný pes stále více přátel. Záznamy do LOF stouply a v roce
1980 dosáhly s pýchou 3 025 mladých psů. Tento počet záznamů je překonán pouze u briardů, a to
4 923.
|
|
Berger de Beauce – fena kolem přelomu 19. a 20. století.
Hrubosrstá fena byla černá s čevenými odznaky. (Z P.Mégnin, „Pes a jeho plemena“, 1900)
I když byl beauceron velmi brzy uznán Fédération Cynologique Internationale (FCI), po zaregistrování má číslo 44, nerozšířil se mimo svou domovinu jako německý a belgický ovčák, ačkoliv je pracovně použitelný stejně pro práci i pro sport. Důvodem, proč není tak rozšířen mimo Francii , může být to, že je přece jenom větší a těžší, než belgický a německý ovčácký pes. |
Spory o paspárky – vlčí drápky
U beauceronů a briardů byly požadovány dvojité paspárky, kde je alespoň jedno kostní
připojení k pánevní končetině.
Dogma pravděpodobně začalo v r. 1892 mezi honáky dobytka ve Villette. Pes s paspárky byl
tehdy velice slavný pro svou šikovnost při nahánění dobytka. Pravděpodobně je legenda o
spojitosti paspárků a výkonu ovčáckých psů mnohem starší. Pastýři věřili, že hlídací
schopnosti psa leží ve vlčích drápcích. Někteří tvrdili, že pes s paspárky se může
lépe pohybovat po hřbetech ovcí, že další dva prsty rozloží hmotnost psy a umožní
lepší pohyb v bažinatých oblastech, že psi používají paspáry v boji jako kočkovité šelmy
(strhnou protivníka na sebe a paspárem mu rozpářou břicho). Někteří naopak tvrdí, že
paspáry jsou nefunkční, nebo dokonce pro psa nebezpečné.
Ať už je to jakkoli, pověra či tradice, dvojitý paspárek je plemenným znakem francouzských ovčáků.
Psi bez dvojitého paspárku nejsou připouštěni do chovu.
Hans Räber „Plemena psů", 1994
